fbpx

Vědomá aktivace kundalíny + vnitřní dítě a bezpodmínečná láska sama k sobě II.


Ptala jsem se :,,A co dál?“ když se had zastavil v oblasti srdce.
,,Co mohu udělat proto, aby kundalíny směřovala nadále vzhůru?“
Přišli mi další vize, které mi ukázali mě samotnou, kdy jsem byla ještě nenarozené dítě.

(Pokračování článku Vědomá aktivace kundalíny + očista I.)

V lůně matky, jako čerstvě počatá. Bylo mi s toho úplně do breku. Jak jsem  byla nádherná, maličká, skoro nic veliká – úplně v zárodku sebe samé – krásná. A tím jsem pochopila, že musím sama k sobě v této podobě pocítit to, co ke svému dítěti cítí matka. A to BEZPODMÍNEČNOU LÁSKU.  (Proto nejdříve vize s přijímáním energie typu „matky“)

Neskutečné detaily mě samé jako dítěte nenarozeného, které jsem během „vidění“ spatřila a neustálé prodýchávání srdce, se staly těmi klíčovými aspekty, abych k sobě samé v tomto stádiu, pocítila to, co potřebujeme cítit každý. Lásku A to jen proto – že žiji, Že JSEM. 

Další stádium ve které jsem sebe samou viděla, bylo těsně po narození. Byla jsem čerstvě narozené dítě. Viděla jsem sebe samou ale stále jakoby se mi miminko oddalovalo.  Neustále ode mě (jakožto od bytosti „tady a teď“) plynula ona malá Terezka, někam daleko a já si ji nebyla schopna ani prohlédnout. Pohlédnout sama sobě prvně do tváře a vidět, jak odpočívám, zabalena v peřinkách. Roztomilé novorozeně jsem mohla uzřít, ale nic jsem k sobě necítila. Já jako bytost tady a teď, jsem se nacházela ve stádiu, že jsem jen ta „paní zvědavá“, která si chce bezdůvodně prohlédnout nějaké cizí novorozeně. Proto jsem se rozhodla, že se pro stále mě oddalující dítě, natáhnu a i v dupačkách, si sebe samou vezmu do náruče. Budu sebe samou v novorozeneckém tisknout tak moc ke své hrudi, že ucítím teplo malé Terezky. Tiskla jsem ji k sobě. A mohla se jí kouknout prvně do obličeje. Poznat rysy obličeje, cítit na kůži její dech. Ale stále jsem se na ní jen „dívala“ a kochala se jen pouhým okem nad její novorozeneckou krásou. Stále tam to „ono“ potřebné nebylo. Konala jsem, jako klasická žena a rozhodla jsem se, dát ji ze svého levého prsu mléko. Stále to nebylo ono a bylo to jen nevědomé konání bez prožití lásky. A tak jsem dala i sama sobě pochopit, že zírání  a konání  z očekávání, že se to tak dělá, není úplně to ono, co lásku v nás vzbuzuje. Že jen srdce mi pomůže pocítit. Tak skrze prodýchávání tohoto místa, se mi povedlo láskyplnout energii rozpohybovat a znovu v sobě naleznout matku, jenž ve mě během kojení, podnítilo se jí i bez činu, stát. V tuto se chvíli se stalo to, že jsme obě POCÍTILI, co jsme potřebovali cítit. Miluji tě, protože jsi. 

 Rostla jsem a rostla a růst se zastavil někde v šesti letech, kde jsem sebe samou viděla v prostředí plném hraček, malá Terča vypadala zaneprázdněně. Když jsem s ní jako bytost „tady a teď“, chtěla navázat nějaký kontakt,  tak jenom  přede mnou utíkala, vůbec jsem ji nezajímala a neustále stála zády a vlasy měla přes obličej. Ne a ne se na mě jen tak, ale ani na požádání, podívat. Dál jakoby dělala , i při mé veškeré snaze ji jakkoliv zaujmout, že má jinou zábavu.  Skoro jsem až žadonila, ale nešlo mi cítit, k takto zády ke mně otočené, šestileté holčičce Terezce „to“, co „kletbu“ prolomí. Vydržela jsem na ni chvilku, v mírném podřepu, nehnutě  ji pozorovat. A uslyšela jsem nějak hlas, který mi poradil, jak vyváznout z takto na první pohled svízelné situace:,,Zkuste spolu zpívat.“

Tak jsem si stoupla a začala zpívat „Tluče bubeníček.“ A k tomu do rytmu tancovat a blbnout. Malá Terezka to zaregistrovala a začala blbnout se mnou. Pobíhala kolem mě, pořád dokola v obrovské radosti nás a obou a najednou jsem „to“ ucítila – lásku k ní. K té malé šestileté holčičce, co tam poletuje a sviští kolem mě jak letadlo s roztaženýma rukama, které se kupodivu stávali vějířovitými  křídly.

Tak jsme spolu navázali  láskyplný vztah. S šestiletou Terezkou které se kolem její šestého roku, narodila mladší sestřička a ona se cítila proto sama. Dalo by se říci až na vině, že „právě ona, je ta co za něco může“, jenž změnilo její dosavadní vnímání lásky. 

Toto srdceryvné „vizírování“ se během okamžiku přeměnilo a zjevila se mi atypicky krásná žena, s hnědou kůží a krátkými hnědými vlasy, oblečena v plátěných šatech – bahnem zmáchané. S malou Terezkou která se usmívala a řehnila na celé kole, pevně stisknuta v pažích své maminky (oné ženy s hnědou kůží), která svým přítomným pohledem na holčičku, odpověděla na všechny otázky, proč by tu právě ona Žena – matka, měla v tuto chvíli s holčičkou jenom pro ni, být. A s ní i ona bezpodmínečná láska. 

 

 

A tyto vhledy se staly pro mě pochopeným důvodem zakořeněné problematiky „vnitřního dítěte“ a uzření, proč mé srdce a já sama, neustále chátrala nad rozhodováním v reálném životě. A tak se nemohla  skutečně stát tím, kým vnitřně cítím, že vlastně jsem. Proto jsem nebyla schopna v plném rozsahu pocítit „standarty kvality“ skutečné sebejistoty.  Bezpodmínečnost lásky  k sobě samé ?vnitřnímu dítěti? (společně s  mnoha a mnoha předešlou prací nejenom v této oblasti) dalo podnítit tomu, aby kundalíny mohla projít i touto oblastí – oblastí SRDCE.

 

Tereza Machačová

Příspěvek vytvořen 22

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek